Vždycky jsem byla takový člověk, který byl rád ve společnosti a také jsem byla veliký extrovert. Já jsem byla extrovert snad už od narození. Protože je moje máma mi říkala, že když jsem potom chodila do školky, tak jsem tam vůbec nebrečela jako ostatní děti, protože moje máma mi vyprávěla, že když jsem šla první den do školky, tak všechny děti tam úplně brečely a nechtěly se vůbec pustit má máminy sukně. A mě se zase nechtělo jít vůbec domů. Já to v tu dobu vůbec nechápala, proč nikdo nechce být ve školce, vždyť je tam velká zábava. A protože si také matně vzpomínám, že já jako malé pětileté dítě ve školce jsem se do školky úplně těšila.
A spíš a jsem potom brečela, že jsem vůbec nechtěla jít domů s mámou, protože ve školce jsem měla tolik společnosti a tolik dětí, že mi tam bylo samozřejmě dobře. Takže jsem vždycky ze školky chodila domů až ve čtyři odpoledne, protože dříve jsem nechtěla. A sice doma to také bylo bezva a měla jsem hodné rodiče a sourozence, ale mě to nebavilo ve školce. Protože doma jsem neměla tolik hraček jako ve školce. Takže potom, když jsem také nastupovala do první třídy, kde byla zase úplně jinak společnost, tak jsem také byla nadšená, že patřím k těm lidem, kteří se moc rádi seznamují a baví je to.
A opravdu bych nespočítala, kolik mám skvělých přátel. Sice je se s nimi nevídám často, protože mám velice náročnou práci a také brigádu, ale jsem vždycky opravdu ráda, třeba kdy se můžu seznámit s novými lidmi anebo když jsem v nějaké dobré společnosti, kde je veliká zábava. A jak jste na tom vy a společnost? Také znám lidi, kteří mají právě ze společnosti fobii, že jsou spíše uzavření introverti a jsou nejraději sami doma jen s omezeným počtem přátel. To asi jen já jediná jsem se narodila taková divoká s velkým smyslem pro humor. Víte, mám ráda společnost lidí, kde je zábava a smích.