Astronomie se stává čím dál populárnějším koníčkem. A není divu, vesmír fascinuje lidstvo odjakživa. A s dnešními teleskopy jej můžeme prozkoumat do takové hloubky, o jaké se dříve lidem ani nesnilo.

Samozřejmě je rozdíl mezi těmi běžně prodávanými pro domácí použití a těmi, které najdeme například v observatořích. Ty první samozřejmě nikdy nedosáhnou takové ostrosti ani přiblížení, i když je s jejich pomocí možné pozorovat například prstence u Saturnu.

Není však asi nutné říkat, že ty profesionální toho dovedou vidět mnohem víc. Avšak ať už jsou sebesilnější, stále se nedovedou vyrovnat těm, které jsou umístěny na oběžné dráze. V současné době jsou zde v provozu dva, a oba přináší skutečně úžasné fotografie.

Je však otázkou, proč nemůžeme stejné obrázky získat i ze Země. Koneckonců by to bylo podstatně levnější, než umisťovat teleskop na oběžnou dráhu. Jsou zde pro to však dva velmi dobré důvody, které nám ukazují, že je to skutečně nezbytné.

Tím prvním je atmosféra. Ta přirozeně mění přicházející záření, a tím pádem i poněkud rozostřuje fotografie. To je problém zejména ve chvíli, kdy chceme zkoumat tepelné spektrum či červený posun, který je důležitý pro stanovení vzdálenosti jednotlivých vesmírných objektů.

Dalším problémem je světelné znečištění. S tím se astronomové setkávají i na místech, kde bychom to nečekali. Jistě, je to důvod, proč jsou observatoře obvykle umisťovány vysoko na kopec a dál od měst, ani to jej však nedokáže vyrušit všechno. A lze si představit, jak to ovlivní výsledné fotky.

Na oběžné dráze takové problémy nejsou, a proto mohou teleskopy umístěné zde zachytit vesmír skutečně takový, jaký je, a následně fotky poslat zpět na zem. To ostatně přispělo k objevu mnoha vesmírných těles, o kterých jsme doposud neměli ani tušení. A je velmi pravděpodobné, že s rozvojem technologií budou tyto objevy i nadále pokračovat.

Astronomie se stává čím dál populárnějším koníčkem. A není divu, vesmír fascinuje lidstvo odjakživa. A s dnešními teleskopy jej můžeme prozkoumat do takové hloubky, o jaké se dříve lidem ani nesnilo.

Samozřejmě je rozdíl mezi těmi běžně prodávanými pro domácí použití a těmi, které najdeme například v observatořích. Ty první samozřejmě nikdy nedosáhnou takové ostrosti ani přiblížení, i když je s jejich pomocí možné pozorovat například prstence u Saturnu.

Není však asi nutné říkat, že ty profesionální toho dovedou vidět mnohem víc. Avšak ať už jsou sebesilnější, stále se nedovedou vyrovnat těm, které jsou umístěny na oběžné dráze. V současné době jsou zde v provozu dva, a oba přináší skutečně úžasné fotografie.

Je však otázkou, proč nemůžeme stejné obrázky získat i ze Země. Koneckonců by to bylo podstatně levnější, než umisťovat teleskop na oběžnou dráhu. Jsou zde pro to však dva velmi dobré důvody, které nám ukazují, že je to skutečně nezbytné.

Tím prvním je atmosféra. Ta přirozeně mění přicházející záření, a tím pádem i poněkud rozostřuje fotografie. To je problém zejména ve chvíli, kdy chceme zkoumat tepelné spektrum či červený posun, který je důležitý pro stanovení vzdálenosti jednotlivých vesmírných objektů.

Dalším problémem je světelné znečištění. S tím se astronomové setkávají i na místech, kde bychom to nečekali. Jistě, je to důvod, proč jsou observatoře obvykle umisťovány vysoko na kopec a dál od měst, ani to jej však nedokáže vyrušit všechno. A lze si představit, jak to ovlivní výsledné fotky.

Na oběžné dráze takové problémy nejsou, a proto mohou teleskopy umístěné zde zachytit vesmír skutečně takový, jaký je, a následně fotky poslat zpět na zem. To ostatně přispělo k objevu mnoha vesmírných těles, o kterých jsme doposud neměli ani tušení. A je velmi pravděpodobné, že s rozvojem technologií budou tyto objevy i nadále pokračovat.