Navzdory tomu, co si někteří lidé myslí, není lidské tělo ani zdaleka dokonalé. Naopak, máme zde mnoho pozůstatků z předchozí evoluce, které nám život spíše ztěžují, než usnadňují. S některými z nich se pak ve stáří potýká prakticky každý z nás.
Tím asi největším problémem je naše páteř. Není žádný starý člověk, který by nechodil shrbeně a který by netrpěl bolestmi zad. A má to svůj dobrý důvod – naše páteř má tvar, který je vhodný pro tvora, který chodí po čtyřech nohách. Je prakticky stejný, jako má třeba pes či kůň.
Je pravdou, že ostatní primáti, kteří chodí převážně po čtyřech, tento problém nemají. Bohužel, my lidé chodíme po dvou. To znamená, že je na naši páteř vyvíjen prakticky neustálý tlak, který ji nepřirozeně stlačuje. Tento efekt ostatně můžeme pozorovat sami – schválně se zkuste změřit hned poté, co vstanete z postele, a pak večer těsně předtím, než půjdete spát. Rozdíl je mnohdy větší než jeden centimetr.
Není tedy divu, že po čase přijdou problémy a snaha těla ulevit páteři tím, že přejdeme na pro ni přirozenou chůzi, kdy se budeme opírat o přední i zadní končetiny. To je důvod, proč většina starých lidí chodí v předklonu a s holemi.
Když je ale tvar naší páteře pro nás tak nepříznivý, proč s tím evoluce doposud něco neudělala? Odpověď zní, že nebyl důvod. Koneckonců problémy se projeví až ve stáří, kdy už člověk dávno děti měl. Navíc dříve nežil tak dlouho, aby to představovalo problém.
Samozřejmě to není jediný problém, se kterým se setkáváme. Dalším jsou například naše malá ústa, díky kterým nám jídlo mnohem snadněji vklouzne do krku „špatnou“ dírou. Je to však cena, kterou platíme za to, že dokážeme artikulovaně mluvit. Jestli je dostatečně vysoká, je otázka, zvláště když vezmeme v úvahu, že například zpěvní ptáci či kytovci také mluví, avšak tento problém nemají.
Lidské tělo tedy není v žádném případě dokonalé, a rozhodně bychom na ně tak neměli prohlížet. Je dobré být si vědom jeho nedostatků, a být na ně připraven.
