Když se řekne domácnost, tak co si pod tím představíte? Mnoho lidí si představí nějakou rodinu, která má nějaké bydlení a která se také stará o svou domácnost. Abych se přiznala, tak já si myslím a předpokládám, že každá rodina by chtěla mít takovou domácnost, co uzná za vhodné. A co by se jí také samozřejmě líbilo. Musím uznat, že já jsem vždycky chtěla takovou domácnost, kde bude hlavně klid láska a čistota. Všechno se mi skoro podařilo až na tu čistotu, protože můj syn si domů přivedl dvě malá štěňátka. Jsou to psi středního plamene a řeknu vám, že takoví pejsci to za dva dny tady tak znečistili, že se mi z toho chtělo brečet.
A synovi jsem stále vyčítala, proč ty štěňátka k sobě bral, jenomže on řekl, že prý jeho strejda by je jinak dal do psího útulku, a to prý můj syn nemohl dopustit. Takže já jsem musela obětovat svou celou domácnost a také část volného času k tomu, abych se postarala o dvě štěňata. Samozřejmě, že syna tohle potom přestalo bavit. O štěňata se staral jeden měsíc a za ten měsíc, kdybyste viděli mou domácnost, tak byste asi zešíleli. Bylo to opravdu hrozné. Sedačka a křeslo rozkousané boty, roztahané všude po domě, a to nemluvím o tom, že občas se také v domácnosti objevil bobek a nebo nějaká ta loužička. Opravdu už jsem z toho byla hodně zoufalá.
Nakonec to dopadlo tak, že jedno štěně si vzala moje sestra a jedno štěně jsme si tedy nakonec nechali. Navíc také je stále řeším to, že mám dvě zaměstnání a můj partner také a syn chodí ještě do školy, takže máme opravdu hodně málo času a pes doma stále vyje. Je to taková domácnost, která měla být tichá, ale nakonec tomu je pravý opak. Sousedé si stěžují, že u nás pes stále vyje. Jenomže co mám říct, že syn si ho dotáhl domů, aniž jsem s tím souhlasila? Samozřejmě že tohle říct nemůžu, protože by sousedé potom na syna koukali skrz prsty.