Ačkoliv naprostá většina psů je již dnes očipována, má mnoho majitelů stále ještě poněkud zkreslené představy o tom, jak toto zařízení funguje. Tomu příliš nepomáhá ani to, že se jim ani od veterináře při aplikaci obvykle nedostane vysvětlení – tito většinou totiž věří, že to majitel buď ví, nebo si to ve vlastním zájmu zjistí sám. To se bohužel neděje.
Není tedy divu, že si valná část populace myslí, že jde v podstatě o sledovací zařízení, s jehož pomocí mohou kdykoliv zjistit polohu svého čtyřnohého miláčka. Avšak jakkoliv by to bylo užitečné, tak tomu opravdu není, a ani to není možné.
V první řadě by byl potřeba energetický zdroj, aby mohl čip neustále vysílat signál. Ten by se samozřejmě po čase vyčerpal, a byla by nutná buď výměna, nebo by prostě přestal fungovat. Nic takového se ale neděje.
Ve skutečnosti se jedná o nositele digitální informace, který v sobě nese unikátní číselný kód. Ten je možné zobrazit na speciálním zařízení, čtečce, pokud jí nad ním přejedeme. A to je v podstatě celý princip tohoto mikročipu.
Následně má majitel povinnost tento kód, který je mu samozřejmě při čipování předán, nahlásit na městském úřadě a také jej může zaregistrovat do některé z mnoha databází. Pokud se pak zvíře ztratí a následně nalezne, zadají pracovníci policie či útulku kód do systému a ten jim řekne, s jakým jménem je spojený. Tak mohou kontaktovat majitele.
Tento systém se využívá nejen u ztracených zvířat, ale také u ověřování identity na nejrůznějších soutěžích. Rozhodčí si tak zkrátka ověří, že se skutečně jedná o zvíře, které bylo přihlášené – číslo čipu je totiž zaregistrováno i na příslušné plemenné knize a také vylepeno v očkovacím průkazu zvířete.
I přes svou užitečnost je však vidět, že nefunguje tak, jak si to většina lidí představuje. Pokud tedy chcete mít přehled o pohybu svého zvířete, nezbývá než koupit sledovací obojek.