Domácnost je něco, co by si každý člověk měl udržovat. Ale nyní bych se chtěla věnovat hlavně ženám, protože hlavně ženy se starají o svou domácnost. V poslední době je ale taková opravdu silná a častá emancipace žen. A emancipace žen znamená, že ženy se chtějí přiblížit mužům. Tohle podle mě ale není zase emancipace, protože emancipace by bylo, kdyby se ženy chovaly tak, jak chtějí, a nechtěli by se přiblížit mužům. Ony vlastně takhle napodobují muže! Tak jsem si řekla, že já bych se takhle extra emancipovat teda nechtěla. Já se raději budu chovat tak, jak chci a vůbec mi nevadí, že já se starám o celou domácnost. Abych se přiznala, tak mě by přišlo opravdu hodně vtipné, kdybych přišla domů a viděla bych partnera, jak vysává a nebo ještě hůře umývá podlahu, já bych mu tohle ani nedovolila. Mně by se nelíbilo, aby můj partner takhle až moc uklízel.
Když třeba sem tam umyje nádobí, tak to beru. Přijde mi to opravdu taková skvělá pomoc a nebo kdybych byla nemocná a pak tam by potom uklízel nějakou dobu, tak je to také přijde úplně normální. Přijde mi normální, když se potom dva lidé také starají o domácnost, ale stále patřím k těm lidem a vlastně k takové šupině lidí, kdy spíše uznávám takové ty standardní postupy a takovou standardní starodávnou domácnost, kdy muž chodí do práce a stará se o finanční chod domácnosti a žena je doma s dětmi a stará se o děti a zbytek domácnosti.
Tohle je přesně můj styl a mě by to nebavilo jinak. Rozhodně bych nechtěla, aby to bylo naopak. Aby můj partner byl doma s dětmi a uklízel a vařil. A já abych chodila do práce a abych potom šla třeba s kamarády do hospody a vrátila bych se až druhý den ráno, tohle by mě vůbec nebavilo. Proto jsem ráda, že o domácnost se mohou starat já. Také mě těší, že takhle jsme se s partnerem dopředu domluvili, že já budu chodit pouze na brigádu. Abych mohla být více času doma s dětmi a také, abych mohla více a lépe uklízet. Mě totiž uklízení baví a je to pohyb a tento pohyb v domácnosti mám také místo posilovny.